Adéla Gutov Jeličová

Neznamená to, že je všechno najednou jednoduché. Ale naučila jsem se, že se nemusím vzdávat, když je něco těžké. Že můžu udělat další krok, i když si někdy nevěřím. A že síla není jen o tom, co člověk dokáže na tatami, ale i o tom, jak se dokáže postavit tomu, co ho potká v životě.

Na jiu-jitsu mám ráda, že se pořád učím něco nového. Každý trénink, každý zápas i každá prohra mi něco dávají. Někdy se něco povede, jindy zjistím, co ještě neumím. A právě to mě žene dál. Chci být lepší, překonávat sama sebe a jednou třeba pomoct i dalším dětem, které si procházejí něčím podobným, jako jsem si prošla já. Chtěla bych jim ukázat, že sport může člověku dodat nejen sílu, ale také odvahu a víru v sebe sama.

Brazilskému jiu-jitsu se říká zkráceně BJJ. Zápasí se v něm především na zemi a vítězství se získává na body nebo tím, že soupeř zápas vzdá. Soutěží se v kimonu, čemuž se říká gi, i bez něj, tedy no-gi. Já závodím za DSC GYM Česká Třebová, kde se připravuji na další zápasy a snažím se každý den posouvat o kousek dál.

Trénuji šestkrát týdně, dohromady přibližně 14 hodin. Kromě jiu-jitsu se věnuji také wrestlingu, judu a kondiční přípravě. Někdy je toho hodně, ale sport mě baví a vím, proč to všechno dělám. Zároveň se snažím zvládat školu, ve které mám vyznamenání. Není vždycky jednoduché všechno stihnout, ale chci na sobě pracovat ve sportu i ve škole.

Postupně přicházejí i výsledky, ze kterých mám velkou radost. Ve wrestlingu jsem se stala mistryní republiky mladších žáků a na svých prvních závodech v judu jsem skončila druhá. Každá medaile mi udělá radost, ale ještě víc si vážím toho, co všechno se při přípravě naučím a kolik nových zkušeností získám.

Na září 2026 jen tak nezapomenu. Na turnaji Kids Grind v Praze jsem nastoupila proti holkám v kimonu i bez něj a také proti klukům. Čekalo mě deset zápasů a všechny jsem vyhrála. Byla jsem šťastná a zároveň jsem si uvědomila, jak moc jsem se za ty roky posunula.

Jen o necelý týden později mě čekala další velká výzva – amatérské mistrovství světa ADCC v polském Krakově. Tentokrát jsem dvakrát vyhrála a jednou prohrála. Domů jsem si odvezla bronzovou medaili. Měla jsem z ní obrovskou radost. Byl to pro mě další důkaz, že má smysl poctivě trénovat, nevzdávat se a zkoušet i věci, ze kterých mám trochu strach.

Vím ale, že jsem pořád na začátku. Je toho ještě hodně, co se musím naučit, a čeká mě spousta dalších zápasů, vítězství i proher. Chtěla bych dál závodit, získávat zkušenosti i v zahraničí a jednou zjistit, kam až mě moje cesta může dovést.

Abych mohla své sny postupně plnit, potřebuji vedle tréninku také možnosti, jak se dostat na soutěže, získávat zkušenosti a dál se zlepšovat. Proto bych si moc vážila podpory lidí a partnerů, kteří by se rozhodli stát se součástí mé cesty.

Nečekám, že všechno přijde samo. Vím, že mě čeká ještě spousta práce. Ale jiu-jitsu mě naučilo, že když člověk něco opravdu chce, musí pro to něco udělat, i když to někdy není jednoduché.

A já bych chtěla pokračovat. Zápas po zápase. Krok po kroku.